Fotovoltaická "Atmosféra" na Ukrajině

Náš ukrajinský partner fa. ATMOSFERA na veletrhu Intersolar projevil přání, abychom na přelomu srpna a září prezentovali Solar Kerberos na jejich semináři v Kyjevě. Bez váhání jsme souhlasili a osmadvacátého srpna jsem z Bratislavy odlétl.

Na letišti mě čekal řidič Arťjum, který mě anglicky pozdravil, zeptal se jaký byl let a tím vyčerpal slovní zásobu. Protože jsme přistáli v místních osm večer (mají o hodinu víc), jeli jsme přímo do služebního bytu, který má Atmosfera pro podobné příležitosti. Napříč Kyjevem vede taková jejich D1. Má tři jízdní pruhy každým směrem a vzhledem k průměrné rychlosti by se měla jmenovat spíš "dénula". Pohybovali jsme se po třech až pěti metrech a celá jízda trvala dvě a půl hodiny - o třičtvrtě hodiny déle než let z Bratislavy. Odměnou za to byl velký, hezký, pěkně zařízený apartmán, v němž jsem se vůbec necítil jako v paneláku - a to měl čtyřiadvacet pater a asi osm vchodů. Druhý den bylo v plánu interní školení obchodníků a techniků Atmosfery a bylo skvělé. Dva lidé nerozuměli anglicky a tak mne jeden překládal a ostatní ho opravovali a tak to byla jedna velká diskuse. Školení se konalo v showroomu, kde měli vystavenu většinu svého portfolia včetně fototermického ohřevu vody a tak se mi dobře demonstrovaly výhody fotovoltaiky - třeba jen připomenutím, co instalatér potřebuje pro instalaci obou systémů.

Fitinky            Fotovoltaické kabely

Skončili jsme v podvečer, ale díky zajímavé a plodné debatě to uteklo nečekaně rychle a mohl jsem se seznamovat s pro mne novou zemí. Chvílemi jsem si připadal, jako bych se přenesl v čase o pár let zpět, ale těch rozdílů zase nebylo tolik. Zaujalo mne, že jsem potkal několik obchůdků, které prodávaly jenom balenou vodu od půllitrových lahví až po sedmnáctilitrové barely do "studánek". Trošku jsem znejistěl, protože jsem se odpoledne napil vody z kohoutku a pro jistotu jsem si koupil dvoudecovou interní "desinfekci", kterou tady mají nebezpečně levnou. Zabrala. Z etnografických důvodů se snažím jíst lokální pokrmy, což zřejmě při obědě přeslechnul můj doprovod Alexandr, nebo je salát "Manhattan" tradiční ukrajinské jídlo. Každopádně večer jsem si dal opravdový boršč a byl vynikající!

Boršč

Další den byl na programu seminář, konal se v nějakém business centru a návštěva byla příjemná - sál skoro plný. Zase to bylo s překladem a zase to byla veliká diskuse, fotovoltaice se asi na docela Ukrajině daří. Potěšující bylo, že technici z Atmosfery drtivou většinu dotazů uměli zodpovědět sami a protože už mnoho systémů instalovali, měli i spostu praktických zkušeností. Z celého semináře jsem měl velice dobrý pocit - jak z dotazů a reakcí publika, tak ze schopností lidí z Atmosfery.

Následující den jsem měl volný - vyšlo to tak kvůli letence a mí hostitelé mě mile překvapili zajištěním prohlídky Kyjeva s průvodkyní. Byla to příjemná staší dáma s perfektní češtinou, podezíral jsem ji z českých kořenů, ale byl jsem vedle - češtinu pouze studovala a pak pracovala v Inturistu - obdobě našeho někdejšího Čedoku. Řidič nás čtyři hodiny vozil po významných a historických místech a i když jsem nikdy dějepis nezbožňoval, bylo to velice zajímavé povídání. Ukrajinci mají k česku docela silné vazby, jezdí tam spousta škodovek, většina tramvají je typu Tatra T3, v Kyjevě je několik českých hospod, Jaroslav Hašek tam napsal několik kapitol Švejka, kterého tam všichni znají, no styčných bodů bylo mnoho.

Chrám sv.Ondřeje

Po krátké rekonvalescenci (ta dáma byla k neutahání) mě čekal další příjemný bod volného dne. V nedaleké Slavutyči, teda nedaleké na místní poměry, bylo to 160 kilometrů - stodvacet rovně a čtyřicet doleva, se konal festival "Chernobyling", na kterém příjemnou shodou okolností vystupovala zrovna ten den Mňága a žďorp - kapela z Valmezu. Mňágu znám od jejich počátků, jejich frontman Petr Fiala bydlel ve vedlejší ulici a styčných bodů máme ještě víc. Proto jsem se pokusil se na ten festival dostat, čekal jsem, že tak daleko od domova krajana čekat nebudou. Technik Alexandr se nabídnul, že mě tam klidně zaveze a tak jsme odpoledne vyrazili směr Slavutyč.
Mňága a žďorp

Slavutyč je město o cca 27 tisících obyvatelích a bylo postaveno za 18 měsíců jako náhrada pro obyvatele města Pripjať, evekuovanému po havárii v černobylské elektrárně. Přijeli jsme přesně ve chvili, kdy se z pódia ozvalo "Dobrý večer Slavutyči!" a hit Hodinový hotel. Procpal jsem se před pódium a čekal kdy si hvězdy všimnou, že si zpívám s nimi a podiví se, že mají dvanáct set kilometrů od domu fanouška. Zkoušel jsem to pár písniček a pak jsem si všimnul, že zpívá i polovina diváků. Po koncertě mi to nedalo a s Petrem Fialou jsem se zeznámil a dozvěděl se, že kolem Černobylu pracuje skupinka českých a slovenských pracovníků - vědců a techniků pracujících na monitorování a sanaci toho co zbylo. I festival organizoval někdo ze Slovenska, takže krajanů tam bylo fakt hodně.

Po skoro tříhodinové cestě zpět (cesty jsou tady sice široké, ale rovné jen v přímém směru, z příčných nerovností jsou vyrobeny) jsem naposledy přespal v Kyjevě a krátce po poledni odletěl zpět do Bratislavy. Dopoledne jsem ještě chtěl koupit nějaké suvenýry, ale protože jsem letěl s nízkonákladovým Wizzairem, musely být velice skladné. Dostal jsem tip, že na Ukrajině jsou dobré čokolády, ale ouha - všude jen Milka, Ritter sport, Lindt, Toblerone a podobné. tak jsem nepořídil.
Na letiště mě opět vezl Arťjum, cesta byla mnohem kratší, protože jsme jeli dlooouhým okruhem vně Kyjeva, ale minuli jsme tak jejich D0. 
Výlet to byl velmi příjemný a ještě jednou díky Atmosféře za jejich perfektní servis.

Ondra Vrla

DALŠÍ ČLÁNKY

 

 
0
0
0
s2sdefault
powered by social2s